Vánoční dárek pro tatínka :-)

pro přečtení popisku rozklepněte fotku v novém okně a přibližte :-)

Předvánoční shon ....

.... mě letos nějak nechává chladnou. Vždycky jsem se snažila mít originální nápady na dárky šité na míru obdarovaného, letos si ale připadám totálně dutá, vypatlaná a s mozkem plným leda tak toho, kde sehnat levné plínky, jaké koupit ještě dupačky, jestli se poohlížet po vaničce nebo kyblíku, zkrátka, ať dělám, co dělám, letos se žádné zázraky pod naším stromečkem neuskuteční :-)

Ale co na tom, že ? Nejdůležitější na Vánocích by přece mělo být to, že se sejdou všichni blízcí, na pár dní se zastaví celoroční ruch a shon, najdou si čas na společně strávené chvíle, procházky, sledování pohádek...
Tohle je pro mne ta správná atmosféra Vánoc... Domem voní cukroví, ve vaně se rochní kapřík /aby pak většina přítomných u svátečního stolu dala přednost kuřecímu řízku/, z rádia se linou koledy...
Už tradičně trávíme Štědrý večer u rodičů, kde se naše řady rok od roku rozšiřují... Letos nás už bude 8 dospělých, tříletý raubíř a jeden malý raubířek ještě nenarozený :-) To bude teda zase veselo :-)))

Protože do Vánoc se už asi odmlčím, tak všem, kteří čtou tento web pravidelně, nebo na něj i narazili jen náhodou, přeji krásné a pokojné prožití Vánoc, užijte si těchto výjimečných dní v roce v blízkosti těch nejbližších, ať vám nevzplane vánoční stromeček, nezaskočí rybí kostička, nepálí vás žáha (jako třeba mě určitě bude :-D ) ani netrápí žlučník z přejezení, neshoří vám televize uprostřed rozkoukané pohádky..... a hlavně......
                                                 
                                            Mějte se rádi a buďte na sebe hodní ;-)

Pupendo roste - 25 + 3tt

25+3 tt.

A rosteme a rosteme.... Od začátku těhotenství jsem "nakynula" o celých 6 kg, což není až tak hrozné, řekl by  mnohý... Jenže my "plejtváci obrovští" to máme v hlavě maličko šibnuté a nejraději bychom, aby nám narostlo jen břicho a na váze jsme nic nepoznali :-)))
Takže nezbývá, než se dál zkusit kočírovat, abych nepropadala nočním nájezdům na lednici (což zdatně zastane tatínek :-) ) a pokusila se udržet se v mezích svého očekávání - max. 10 kg nárůst... To si totiž ještě dokážu představit po porodu pozvolna shodit.

Drby, drby, drbárna....

Dneska mám hroznou potřebu si takhle černé na bílém "postěžovat" :-)

Po všem, čím jsme na cestě za miminkem museli s partnerem projít, jsem došla k postoji, že takhle niterné věci prostě nemám potřebu sdílet téměř s nikým, kromě nejbližší rodiny a pár výjimečných lidí...
O to více mě šokovalo, když mi včera přišla SMSka od sestřenice (se kterou jsem se běžně stýkávala, ale po narození jejího druhého mimča, kterému je už rok :-o jsem nějak necítila potřebu ji vyhledávat) a ve které stálo, že zaslechla něco o tom, že jsem těhotná a jestli je to pravda...

V první chvíli jsem začala pátrat, jestli někdo z obeznámených lidí něco neprozradil, přes mé výslovné přání, že tohle téma nepovažuji za běžné konverzační téma při setkání na ulici, jak se tomu často stává.
Nikdo z nich to ale nebyl. Stroze jsem zprávu potvrdila (s jednoznačným odmítnutím, že nejsem žádná "těhulka" ... safra práce, jak já tyhle přiblblé zdrobněliny nemám ráda :-D ) a zjišťovala dál, kdo že je tím tajemným zdrojem.
Nakonec jsem se dopátrala.... A teď se podržte.... Holčina, která se mnou byla na porodním kurzu, chodila na SŠ s mojí ségrou, párkrát mě viděla (já jí nepoznám a doteď netuším, která nastávající mamina to je), její sestra zase do školy s tou sestřenicí.... A tak se informace donesla až k ní.
No chápete to ??? Když si představím, co lidi, kteří mě sotva znají a ví o mně velké houby, motivuje k tomu, aby se o mně vůbec zmiňovali, stoupá mi adrenalin...

Asi nejsem ještě v té správné věkové kategorii (drbna s.r.o.), ale snažím se respektovat zásadu, že ať mi řekne kdokoli cokoli, neptám se dotyčné osoby, dokud se sama nezmíní... Když se nezmíní, nejspíš k tomu má své důvody, že ?
V konečném důsledku by se to všichni stejně dozvěděli, ale až ve chvíli, kdy se bude z čeho radovat, tedy až se malý popeláček narodí. Pak ať projeví svoji radost z nového života, pak ať gratulují atd. Ale teď ? Ještě zdaleka není nad čím jásat, jsem realistka a tak si moc dobře uvědomuji, že dokud neleží v postýlce vedle mne zdravé miminko, nic není jisté. A rozhodně nejsem z těch, které by při každém setkání chtěly odpovídat na všetečné otázky typu "Už kope?" "Už víte, co to bude?" "Jak se bude jmenovat?" "Kde chceš rodit?" "Už máte vyhlídnutý kočár?" a spoustu dalších všetečných dotazů ...

Chápu, že spousta lidí tenhle můj postoj nepochopí... Ale je mi to v globále jedno... Těhotenství, obavy z budoucnosti a péče o miminko, růst toho malého človíčka ve mně... považuji za natolik intimní a niterné záležitosti, že si prostě sama chci vybrat, s kým je budu sdílet a s kým ne. Děkuji za pochopení............

Těhotenské etudy I.

"Nejkrásnější období v životě ženy", termín, který podle mého názoru musel vymyslet jednoznačně chlap, sebou přináší spoustu báječných věcí :-)

Posnídáte cereálie s mlékem ? Pálí vás žáha...
Posnídáte knackebrot se žervé ? Pálí vás žáha...
Poobědváte kuřecí maso s bramborem ? Pálí vás žáha...
Poobědváte knedlík s omáčkou ? Pálí vás žáha...

Ono je vlastně úplně jedno, jestli přemýšlíte nad tím, abyste jedli zdravě a vyváženě, nebo se cpete tím, na co vám právě padne oko v putyce IV.cenové... Odměnou vám tak nebo tak je pálení žáhy a tak nejvěrnějším partnerem se postupně stane jakýkoli přípravek, zamezující tomuto moooc "příjemnému" jevu.

Noc co noc konáte pravidelné výlety na WC, je úplně jedno, jestli večer přemýšlíte, kdy naposledy byste raději měli pít :-) ... Začínám pomalu chápat, jak těžký život mají postarší pánové s prostatou :-)
Neobvyklým jevem rozhodně není časté převalování se v posteli, v marné touze najít vhodnou a pohodlnou polohu, s postupujícími týdny máte pocit, že většinu noci se jen převalujete a spánek se jaksi vytrácí.
Nejspíš příprava na měsíce pozdější :-D
A aby to nebyla taková velká nuda, občas se probudíte z nějakého bezva snu, jehož scénář by mohl být předlohou pro kvalitní hororový film :-)))
Poslední takový zážitek pochází v dnešní noci... V postýlce vedle mě ležel chlapeček, s tváří dospěláka, naprostý klon svého tatínka... Vřískal, vřískal a vřískal.... Přebalení nepomohlo.... Nakrmení nepomohlo, chování nepomohlo.... Bezradně jsem nad ním stála, až mě napadlo zacpat mu pusu rohlíkem s máslem .... A kupodivu, ono to zabralo :-D

Ať žije nejkrásnější období v životě ženy............... :-)

Jak nepodlehnout nákupní horečce ?

Včera jsme si s tatínkem a nastávající babičkou udělali nákupní výlet. Kromě pár dárků, které se nám podařilo obstarat, našim hlavním cílem byly dětské obchody.
Obhlídli jsme v reálu vyhlédnutý kočárek, i když v jiné barevné kombinaci, a byli moc rádi, že ani babča ho nenazvala "hrkočem", jak měla ve zvyku nazývat povoz synovce z polské tržnice :-)
Zatím tedy svůj názor neměníme a zůstáváme u DorJanu.

Dětské obchody jsou obvykle naprosto nepřitažlivé pro chlapy, ten můj s námi taky šel jen z "donucení" a s notně protáhlým obličejem a milionem komentářů :-D
"Jak může někdo říct, že tohle je memídeeeek?" nebo "Tomuhle říkají pejsek" případně "Vždyť je to všechno na jedno brdo, k čemu to všechno jeeee?"

Nastávající babička, jejíž jediné zkušenosti s nákupem dětských věcí pochází z minulého století (jak s oblibou říkám, no jooo, ty jsi ale rodila v pravěku) nevěděla, jakou vymoženost dnešních maminek ohlížet dříve, který obleček pro miminko je krásnější a kdyby vyhrála ve Sportce, určitě by ty obchody vykoupila do posledníh hadříku... Vzhledem k tomu, že ale tušíme, že miminko vyroste z oblečků, než se dvakrát otočíme, jsme ji statečně krotili a tak jsme ve finále do auta nakládali jen jednu zavinku, deku, která se dá zapnout a vznikne z ní něco jako fusak, ponožky a dokoupené plenky a osušky.

Začíná mě to obstarávání věcí fakt bavit :-)))

Klučičí bejvák - 21.tt

Pupendo utěšeně roste - 21.tt

Malé velké odhalení...

Dneska jsme byli objednaní na "velký" ultrazvuk, který by měl odhalit případné vývojové vady.
Nehledě k tomu, že představa, že když vás objednají do nemocnic na konkrétní dobu, taky vás v onu dobu vezmou, je značně naivní, samotný ultrazvuk je opravdu hooodně podrobný a dlouhý.

Paní doktorka (kterou už jsem od vidění znala z návštěvy při problému se špiněním) dlouze koukala do monitoru, diktovala sestřičce spoustu údajů... Já viděla houby a jen se v duchu modlila, ať nezazní nic negativního... Nejkomičtějším zážitkem pro mě ale byl pohled na tatínka na nedaleké židli, který koukal do monitoru jak doktor do bolavé ř*ti (citlivější povahy prominou)... Později po odchodu z ordinace přiznal, že tam poznal velké houby :-D

Každou další větou z úst doktorky (... v pořádku) jsem byla klidnější, ledviny obě, močový měchýř v pořádku, páteř v pořádku, hlavička v pořádku, nejdelší ale bylo čekání na srdíčko a plíce... Když jsme uslyšeli pravidelný zběsilý tlukot srdíčka a i teď onu uklidňující větu "plíce a srdíčko v pořádku"..... tu ránu bych vám přála slyšet.

Poslední krok, který zbýval, bylo odhalit největší tajemství - a sice, jestli naši malou domácí "vojnu" vyhraje tatínek nebo já... I tentokrát tatínek nezklamal a když doktorka najela mezi nožky a naprosto neomylně začala kroužit kolem pohlaví..... Které bylo na první pohled zřejmé.... Znovu nic neviděl :-D a výsledek se dozvěděl jen z počítače sestřičky, které koukal přes rameno.

Ultrazvuk nade vší pochybnost ukazoval ........................... bude to kluk !
Maminka má holt tentokrát smůlu a bude muset to svoje malé velké zklamání překousnout... Ono to půjde, jen to pár dní potrvá zvyknout si na fakt, že malá princeznička s culíky a šatičkami se prostě nekoná :-)))

Dočasný favorit na kočárek

Počítám samozřejmě s tím, že všechno se může změnit, jakmile zjistíme pohlaví, nebo mi v následujících 4 měsících něco spadne na hlavu a budu chtít kočárek bílý :-D
ale v tomto momentu je náš favorit na kočárek..............

Momentálně pro nás byly nejdůležitější požadavky větší korbička, možnost dát sedačku obráceně, nacvaknutí autosedačky... a taky reference několika známých ;-)
Stát se ale může leccos, času je přece jenom ještě hafo, takže třeba pak bude náš potomek jezdit v něčem naprosto jiném :-)))

Málem bych zapomněla...

už máme první věc užitečnou při narození miminka :-)

Ne že bych byla tak aktivní (ostatně při dnešním přečtení seznamu potřebných velkých věcí i maličkostí, který mi laskavě poskytla zasloužilá zkušená  mamča Snažilenka, jsem málem upadla do mdlob :-D ), ale poprvé v životě jsem měla štěstí...

Když jsem před více než rokem a půl odpovídala na soutěžní otázky na serveru babinet.cz, říkala jsem si "odklepnu i tohle, stejně jsem nikdy nic nevyhrála, proč bych měla vyhrát právě tohle" ... Po pár týdnech, kdy mi přišel mail, že jsem vyhrála kojící polštář My best friend , mi přišla celá věc jako ironie osudu... Já, která obrážím centra asistované reprodukce s minimální nadějí na úspěch....Vyhraju kojící polštář :-D

Kdo by se nadál (a kdo by tomu na mém místě ještě věřil), že i tato výhra jednou bude i pro mne užitečná :-)

Takže hurááá, máme první věc usnadňující nastávající mamince život :-)))

Teď jen, aby k něčemu byl, tedy aby ty "mlíkárny", které mi zatím narostly, poskytly i dostatek krmiva pro divou zvěř :-)

Jsme zase o krůček dál...

Tak máme za sebou další poradnu...
Stěry z čípku odebrané v 12.tt jsou v pořádku, moč dobrá, čípek pevný, děloha roste, srdíčko bouchalo jako o život a tentokrát se konečně i mímo vrnělo (zatím vždycky si jen lenivě netečně polehávalo a dění kolem mu bylo tak nějak buřt), takže se všechno jeví dobře :-)

2.11. jdeme na velký UTZ, kde se snad netrpělivý a zvědavý tatínek už konečně dozví, jestli bude mít toho vytouženého chlapečka :-)

Čím se zabývá mozek těhotné ?

Kromě samozřejmého pozorování několik hodin denně, jestli už vnímá první pohyby miminka, má budoucí maminka plnou hlavu pro ostatní lidi naprosto nesmyslných "problémů".

Kolik mám vlastně pořídit oblečků velikosti 50, jsou praktičtější dupačky na druky, knoflíčky, nebo snad zip ?

Je lepší vanička, nebo koupací kyblík ? (o kyblíku prohlásil můj partner "jééé to je takový větší květináč, to koupíš v každém květinářství, akorát zalepíš žvejkou díru dole :-)) )

Pořídíme si kočárek starší a k němu šátek, nebo snad manducu ? (když jsem poprvé vyslovila doma slovo manduca, mysleli si všichni kolem, že jim nadávám :-D )
Nepomohla ani názorná ukázka na fotkách, přesto jsem si vyslechla barvité vyprávění o představách nastávající babičky, jak bude brát vnouče na procházku... Nahodí na záda batoh a vyrazí :-D

Jak vybrat ten nejsprávnější kočárek, když na netu najdete milion lidí s milionem názorů.... Pořídit tří, nebo čtyřkolku, dvoj nebo rovnou trojkombinaci, jak velkou korbičku... To je jen pár dilemat, která mě při pomyšlení na kočárek takhle v rychlosti napadají...

Člověk chce zcela samozřejmě udělat pro svoje budoucí dítě to nejlepší... Jenže... Tuším já (jako každá správná prvomatka), co je vlastně nejlepší ???

Pupendo podruhé - 18.tt

Dneska jsme začali 18.tt a přehoupli se tak do 5.měsíce těhotenství... A máme tady další dokumentaci velryby vyvržené na pláž :-D

Zároveň se začínají uzavírat první tipy na pohlaví miminka... Zatím to máme 1:1 (Snaží tipuje kluka, Mufinka holčičku) ... tak kdopak se přidá a kdo nakonec bude mít pravdu ? ;-)

Alergie na chlapa :-)

Poslední týden mám pocit, že snad z toho svého "domácího mazlíčka" dostanu kopřivku... Nejdříve jsem po něm po mém bezradném prolistování kalendáře a statistik chtěla nějaký racionální návrh na klučičí jméno... Na jménu pro holčičku jsme se docela shodli a pokud se nestane něco závratného, tak holčička má jméno dané, ale s klučinou si prostě nevím rady. A když chce tatínek tak moc chlapečka, tak ať se přičiní, no ne ? :-)
Načež asi po 3 dnech přišel s návrhy jako Sergej, Vendelín, Barnabáš, nebo taky totálními úlety jako Chcaldo a Churandy ... No uznejte, pojmenovali byste takhle svoje možná jediné dítě ? Jako já jsem tak trochu blázen... Ale na tohle asi málo :-D Takhle bych se tedy svému dítěti pomstít nechtěla. Zatím nechávám taťuldu v klidu, zaútočím na něj zase za pár týdnů...

Včera jsme před spaním zase vedli debatu, kdy jsem mu tvrdila, že zhruba od 18.tt miminko začíná vnímat zvuky zvenčí a postupně i hlasy a tak že si s ním bude hezky povídat... Koukal na mne, jako bych právě spadla z jiné planety, tak jsem si dala tu práci a vyhledala mu to na netu.

"A právě v 5. měsíci těhotenství začíná plod vnímat zvukové podněty, zejména tlukot matčina srdce, šumění její krve ve velkých cévách, zvuky pocházející z trávení v žaludku a střevech a také dýchání. Všechny tyto zvuky tvoří ohromnou zvukovou kulisu, která dosahuje až 100 decibelů, což je pro představu srovnatelné s hlukem blízké dálnice.
Další, co dítě vnímá, je matčin hlas. Rozeznává, zda mluví s ním nebo s někým jiným. Vnímá a pamatuje si i hlasy dalších lidí, kteří pobývají často v jejím okolí, ale maminčin hlas je dítěti nejpříjemnější.


Začíná také reagovat pohybem těla na akustické projevy. Z výzkumů londýnské nemocnice pro matky vyplynulo, že čtyř až pětiměsíční plody byly při hudbě Vivaldiho a Mozarta klidné, zatímco při rockové hudbě kopaly natolik, že matky skončily se zlomenými žebry. Většina budoucích maminek zažila trhnutí nebo kopnutí svého miminka při náhlém zvuku, například při bouchnutí dveří, klaksonu auta, dunění bubnu, při filmech plných střílení nebo i potlesku na koncertě. Tuto skutečnost potvrzují i lékaři pomocí ultrazvuku.
Podle výzkumu amerických fyziologů ke sluchu plodu pronikají především hluboké tóny a je tedy lepší při výběru hudby sáhnout spíše po skladbách, kde dominují basy. Zvuky s vyšší frekvencí jsou do značné míry pohlceny, a tak by si tyto skladby při poslechu příliš neužil."


Usnula jsem s klidným pocitem, že jsem si to nevymyslela, ale moje domněnka má racionální základ... Ráno jsme se ale k debatě vrátili a nastávající taťka mě dorazil, když prohlásil že "to je jak z Akt X, nepřijde ti to divnééé?" Později jsem z něj vytáhla, že je přece naprosto iracionální "povídat si s břichem, s něčím, co je tak napůl hotové, to přece nemůže nic vnímat" :-o
Pochopila jsem, že otcové opravdu těhotenství berou jinak...Nebo alespoň ti s chladně programátorsky založeným myšlením... Že pro ně je miminko prostě nereálná věc, dokud ho nevidí na vlastní oči...


Asi ho zapleštím a bude klid... :-)))

Na dobrou noc

Už neusínám ve stoje, takže si můžu užívat sledování informací na netu, vyhledávání kočárků, dudlíků, dupaček a dalších nezbytností... A taky si na dobrou noc můžeme pouštět nějakou fajn muziku... Třeba.

Doufám, že v pozdějších stádiích ovlivním výběrem hudby, jak bude náš prďola klidný :-)))

PS: Hlavně mě nevyvádějte z naděje a neříkejte mi, že to je ale úúúplně jedno, co mu/jí pouštím :-D

Klapka........ pupendo - poprvé - 15.tt

Původně jsem se zapřisáhla, že nebudu jako všechny ty ostatní těhule, které se fotí pomalu každý týden a sledují s nadšením, jak jim poskočilo břicho. Ne, že bych nechtěla mít porovnání, ale jsem přirozeně uvědomělá a s odporem k sebe fotografování, takže jsem odmítala zaznamenávat velrybu na souši zvětšující se a zvětšující...

Protože ale taky na druhou stranu jsem docela snadno ukecatelná, stačilo poměrně málo.... A nechala jsem se přesvědčit... Takže aspoň jednou za X týdnů nějakou fotku pořídím.

PS: Pokud nemáte rádi velryby :-D  příspěvek přeskočte, poznáte ho na první pohled podle nadpisu ;-)

Poradna - kapitola 2.

Máme za sebou další návštěvu poradny.

Čípek jak má být, tlak jako minule, na váze o kilo navíc oproti minulé kontrole (3 týdny), pralinka se vrtěla, takže všechno vypadá dobře.
Jen jsem vyfásla recept na Clotrimazol na kvasinky, které mi asi týden pěkně pijou krev...

Příští výlet k dr. nás čeká 19.října, pak objednat na UTZ do nemocnice (někdy po 20.týdnu), v listopadu zubařka... a tak pořád dokola až do porodu :-)

Veřejné oznámení

Zítra přijde vhodná příležitost, abychom sdělili novinku širší rodině... Nemám ráda proslovy a tak jsme se rozhodli pro jinou možnost. Mamina slaví narozeniny, takže se sejdou všichni sourozenci s partnery, rodiče a babča, a tak jsme zvolili variantu dortu, spojíme tak příjemné s užitečným - bude to venku a ještě si všichni smlsnou :-)

Hurá, máme výsledky krve ze screeningu

........... a dopadly podle mě super :-)


Gestační stáří: 12 týden + 2 den podle CRL
TP dle UZ: 17. březen 2012
Nálezy: Živý plod - Srdeční aktivita plodu přítomna
Srdeční frekvence 162 úderů/minutu
Vzdálenost temeno-zadeček (CRL) 58,0 mm
Nuchální translucence (NT) 1,7 mm


Anatomie plodu:
Lebka/mozek: zdá se normální; Páteř: zdá se normální; Břicho: zdá se normální; Žaludek: viditelný; Močový měchýř: nepodařilo se zobrazit; Ruce: obě jsou vidět; Nohy (od kotníku dolů): obě jsou vidět;

Biochemický screening:
Vzorek odebrán dne 5. září 2011,
Volný beta-hCG: ekvivalentní (shodný) s 0,710 MoM
PAPP-A: ekvivalentní (shodný) s 1,170 MoM

Vypočítané riziko Trizomie 21 (Downův syndrom), 18 (Edwardsův syndrom) + 13 (Patauův syndrom):

                                    Trizomie 21                      Trizomie 18                        Trizomie 13
Populační riziko:              1: 396                               1: 939                               1: 2953
Upravené riziko:              1: 7915                           1: 18781                             1: 59066

Další milník máme za sebou, doufejme, že to takhle půjde i dál :-)

R.I.P.

Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček, a samozřejmě všichni ostatní cestující bez ohledu na národnost... i posádce.

Začínám zjišťovat, že budu muset ostražitěji volit programy, které budu v televizi sledovat.

V pondělí jsem nezvládala Víkend a reportáž o Freddiem Mercurym, dneska jsem prořvala celé televizní noviny, od chvíle, kdy se v nich objevila reportáž o pádu letadla v Rusku.

O to více, když si uvědomím, že to byli chlapi vesměs stejně staří, nebo mladší, než já... 

Jan Marek byl otcem dvouměsíčního chlapečka, nechtěl už déle zůstávat v Rusku, chtěl zpátky za rodinou... :-(

Už to nestihne, stejně jako ostatní už svoje rodiny a blízké neuvidí. Zas*aný osud :-(((

Lenoch po tatínkovi

To je jasná věc, dneska to pralinka u pana doktora předvedla :-)

Nečekaně mi ve čtvrtek volali od dr. který dělá screening, že 8. tam nebude a mám přijít hned v pondělí 5.9.

Tyhle jobovky mám opravdu ráda, aspoň nebudu nervovat tak dlouho... Na 8 jsem naklusala do čekárny, sestřička mě už v telefonu upozorňovala, že asi budu čekat déle, že se jim to nakupilo díky dovolené, takže jsem byla náležitě vybavená pitím, jablkem a časopisy...

To čekání nebylo ani tak strašné a už jsem s  děsem v očích uléhala na lehátko, co se teď jako bude dít.

Dr. změřil srdeční ozvy (ty jo, to jsem měla fakt co dělat, abych se nerozbrečela, neznám krásnější zvuk :-) ), pak dlouze mlčky něco šteloval na UTZ, načež dobrých 10 minut pošťuchoval pralinku, aby se pohnula a on mohl konečně změřit údaj, který potřeboval. Zdá se, že naše dítě nebude zrovna spolupracující typ :-D
Dr. konstatoval, že to prostě usnulo a nehneme s ním...

Leželo si spokojeně na zádech, díky tomu mi dr. mohl ukázat prstíčky, loket, ruce, kdesi cosi, jen to projasnění ne a ne vidět. Nakonec se ale zdárně podařilo a výsledek mě vcelku taky potěšil.

Zatím co v běžné populaci je šance u 33í leté matky na Downa 1:asi 400, díky tomuto vyšetření mu PC vyhodnotil, že se šance zmenšila na 1:1800. Zbytek se dozvím až z protokolu, který mi přijde mailem.

A ještě mi nabrali krev, kterou posílají na genetiku, s tím, že když se neozve dr. nebo přímo oni do týdne, tak jsou hodnoty v pořádku. Doufejme, že budou ... :-)

Když už jsem byla v poklusu, zmákla jsem i preventivní kontrolu na plicním. RTG se samozřejmě nedělá, takže spočívala jen v poslechu plic, vyzpovídání, jestli v rodině nebyla TBC... A po šestinedělí mám přijít nechat si udělat snímek. (To jsem fakt zvědavá, kdo si to v tom kalupu kolem prcka bude pamatovat).

Pralinka Popeláková

.... těší mě :-)

8. září mě maminka vezme k jinému panu doktorovi, abych se mu taky ukázala, jak hezky rostu... Čeká nás prvotrimestrální screening. Zkusím být hodná a nemlít sebou tolik, jako dneska :-D

První poradna

Jsem oficiálně těhotná :-)
Pokaždé, když jsem měla dostat nějaký úřední dokument, jsem si připadala tak nějak výjimečná. Když jsem si šla pro první občanku, když jsem si přebírala maturitní vysvědčení, když jsem šla vyzvedávat řidičák, ani dnešek nebyl jiný.
Mám v ruce svoji první (a možná poslední) těhotenskou průkazku, od teď si připadám tak nějak jinak... těhotně :-D

Její vyplňování byla docela zdlouhavá procedura, navíc s ní souvisí pro mne nejvíc ponižující akt - pravidelné vážení... Ufff, už teď jsem hroch a nedovedu si představit, jaká čísla se na váze budou objevovat na konci.
Jak i dr. podotkl, bude se mnou vždycky složitější i udělat snímek UTZ, protože ta "vrstva na břichu je větší" ... Jinými slovy, přes tu pneumošku bude sotva něco vidět. I dneska nakonec po asi pěti minutovém lovu usoudil, že úspěšnější bude vaginálně. A byl :-D
Neopomenul ale taky podotknout, že jsem radši měla vzít tatínka sebou, že by to viděl lépe, než na neostré fotce. Neva, tak třeba někdy příště. Tatínek se nabízel, jestli má jít se mnou, ale já mu to striktně zakázala, co by tam přece dělal, ne ? :-D

Nemám ráda focení ...

A nejspíš se to přenáší na pralinku.... Určitě to bude holka, protože dneska na kontrole dr. lovil na UTZ snad 10 minut, než se mu podařilo jí vyfotit, aby nepřipomínala balón, ale rostoucího človíčka :-D
Podstatné ale je, že na nás mávala, je v pořádku, má se k světu.... Že ani dr. nenašel (stejně jako ta v nemocnici) žádný velký původ možného krvácení, zkrátka, všechno vypadá dobře.

Krev taky dopadla na jedničku, protilátky negativní, všechny potvorstva jako žloutenka nebo co všechno se testuje, taky, takže tradá 31.8. pro průkazku.....

Už to začíná... ?

Začínám si připadat opravdu jako praštěná :-D ... I když každý, kdo si těhotenstvím prošel, by potvrdil, že se nejedná o nic neobvyklého.

Včera mi volala ségra, že jim na dovolené nějaká "dáma" nabořila auto.... Vytoužená dovolená, kterou si užívali sotva 2 dny, na druhém konci republiky, s autem s roztřískaným sklem a zkřivenými dveřmi u řidiče.... Moje bujná fantazie způsobila, že mi to přišlo ale šíííííleně líto.... a hodinu jsem tady nad tím řvala jako koza (jak je to strašně nespravedlivé, že si ani nemůže užít dovolenou, na kterou se tak těšila, protože po nástupu do nové práce toho má plné brýle), bez jakékoli úspěšné snahy přítele mě utěšit :-D

Kromě toho začínám mít dojem, že jsem opravdu nesnesitelná... Chvíli jsme nadšená, jak to pěkně utíká, všechno kolem je růžové ... Za 5 minut propadám totální depresi, že je něco určitě špatně... Chvíli mám pocit, že jsem doma strašně sama, opuštěná, bez pozornosti.... Za hodinu nemůžu pozornost a přítomnost přítele ani cítit :-D

Jestli se takhle projevují těhotenské stavy, máme se tedy na co těšit.

Kromě toho jsem dneska poprvé poznala ty těhulemi nenáviděné ranní nevolnosti... Pevně doufám, že jsem to nevydýchala jen proto, že jsem si koza blbá vzala Ascorutin nalačno, načež než jsem se stihla nasnídat, šla jsem pozdravit naši toaletní mísu... Zkusím si z toho vzít ponaučení a příště zásadně a jen až po snídani. :-)
Jedno ale vím jistě - bulimička se ze mne tedy opravdu nestane :-D

Neplánovaná návštěva

Tak mám za sebou neplánovanou návštěvu gynekologie v nemocnici... Dneska jsem na WC objevila na prádle špinění, připomínající začátek menstruace. Krve by se v tu chvíli ve mně nedořezal, zmohla jsem se akorát na sprchu, výměnu prádla a alou na gyn.ambulanci ve špitále, můj dr. totiž dneska jako na potvoru neordinuje.

Tam byla mladá sympatická slovenská lékařka, která mě ještě s jednou (patrně stážistkou nebo něčím podobným) podrobně prohlédla, udělala ultrazvuk... Shledala, že akce srdeční je patrná, pralinka odpovídá 9+0 (už se potvrzuje, že mm sem mm tam, měla bych být podle mého dr. 8+3), hematom žádný neobjevila... Takže mi dali nějakou injekci na zastavení krvácení a Ascorutin. A samozřejmě klidový režim s ležením, což ale můžu dělat i doma, v téhle fázi stejně přírodu nepřevezou a tak na co bych ležela ve špitále.

Nezbývá než doufat, že se jednalo o nějaké prasknutí žilky a pralince se bude dál dařit........... Tak držte palce.

:-)

Dneska jsem si zopakovala návštěvu gyndr., tentokát jen na odběry krve do průkazky a domluvení první poradny. Podívají se mi pěkně na zoubek, nebo spíš na tělní tekutiny :-D ... Do poradny mám přijít 31.8. odpoledne, budu mít nachystanou těhu průkazku a stanu se tak oficiálně přiznanou těhotnou ... A objednají mě na prvotrimestrální screening.

....... Doufejme, že se toho ve zdraví dočkám :-)


Do té doby si hodlám užívat každý den, kdy jsem v pohodě, neobjímám mísu, nemám žádné další potíže... Hlavně si nepřipouštět žádný trouble.

Tramtadadáááá

a je to tady... Včera nastal opravný den D a tak jsem se konečně dočkala kontroly u svého dr.

Po nedělní totální schýze, že je něco určitě špatně, protože mě už tolik nebolí prsa, jsem se racionálně rozhodla, že nebudu panikařit, jen se přirozeně bát... No, na vstup ordinace jsem čekala se solidně staženým žaludkem :-)

A výsledek ? Pralinka velikost 1,34cm, stáří 7+4 /měla jsem být podle kontroly v Olmu 8+1, ale nehrotím to,v téhle fázi je přesné měření asi z říše sci-fi), v pátek jdu na odběry krve a pak už alou do poradny.
Uffff, tu ránu, kterou mohli slyšet určitě i nájemci okolních kanceláří, už doufám nikdy nezažiju. Nebo vlastně teď už se jí nezbavím, podobný šutr spadne při každé kontrole, která dopadne dobře :-)
Zakázala jsem si ale bádat na internetu po všech těch nešťastných příbězích, ke kterým někdy bohužel dochází... A hodlám sledovat už jen fotky krásných miminek, kočárky, dupačky, postýlky atd.

                             ..... Jak se znám, tak aspoň týden mi tohle předsevzetí vydrží......

1.kontrolu u dr...

.... jsem si krásně naplánovala na úterý 2.8., po týdnu od předchozí kontroly, všechno si krásně načasovala, ráno si hladce oholila nohy, umyla hlavu a vyrazila...
Totálně vystresnutá jsem vyšlapala schody a vzápětí jsem myslela, že mě trefí, na dveřích cedule DOVOLENÁ !

Tohle se prostě musí stát jenom mně, pomyslela jsem si, ještě navíc, když jsem speciálně týden předtím ve středu posílala partnera, aby se mi mrknul, jestli náááhodou dr. nemá dovolenou. Smůla, mrknul, ale ve středu ráno, načež cedule se tam objevila až v rámci jeho odpolední ordinace...

No nic, k zástupu se nepohrnu (není to nic akutního), na pohotovost taky nejdu (ještě bych si ty vymyšlené problémy přivolala), tak si prostě budeme muset ještě týden počkat.

Největší škoda ale byla, že jsem tak hezky měla vymyšlené, že to prozradím kromě maminy nejbližším lidem - ségře a tatínovi. Měla jsem to krásně naplánované, že dám do obálky dopis a nechám ji nadepsat někým jiným, aby to nepoznala... A uvnitř bude text něco jako:
"Ahoj teto, ty mě ještě neznáš, ale já už se na tebe moc těším. Přijdu se na vás podívat někdy v půlce března."
Faaakt jsem chtěla vidět její reakci, až si to přečte.. No nic, tak to bude až za týden.

25.7.2011

..... aneb kontrola v Reprofitu v Olomouci.

Objednala jsem se hned po zjištění, že hodnota HCG podle krve stoupá (5. den po prvním odběru byla hodnota 1796 jednotek IU/l) a jak už bývá mým dobrým zvykem, v noci z neděle na pondělí jsem skoro nespala. Naštěstí jsme nečekali dlouho a měla jsem i štěstí na stejnou paní dr. Během rozhovoru jsme ještě zjistily, že pochází ze stejného města a zná část mojí rodiny, takže kromě dobrých zpráv jsem ještě dostala úkol "moc paní učitelku pozdravovat".
Na UZ byl vidět žloutkový váček s asi 2,6mm "velkým" zárodkem a počínající srdeční akcí. V to jsem ani nedoufala, že tohle všechno sfoukneme během jedné návštěvy, spokojila bych se i jen s ujištěním, že těhotenství je tam, kde má být.
Na druhou stranu jsem jak v Jiříkově vidění koukala na ten monitor, kde se opravdu občasně zablikalo malé nepatrné "cosi" ... Naštěstí se mnou v ordinaci byl i partner, který mě po odchodu ujistil, že se ni to nezdálo, že to viděl taky.
Paní doktorce jsme zjevně zvedli náladu, vypadala, že ráda odevzdává po dlouhých letech neúspěchů těhotné pacientky do péče obvodních gynekologů... Takže i já jsem dostala pár základních informací, co dělat v případě nemoci, jak se může projevovat zvětšující se děloha... A do ruky dostala zprávu, že se mám do 2 týdnů objednat ke svému gyndr.
S rozpaky jsem se s ní rozloučila, načež jsem to před ordinací opět ořvala.                                      

Vyšinutí mysli ...

Místo, abych skákala eufórií metr do výšky, najednou se objevila obrovská spousta pochybností, tápání, strachu.

Na jedné straně obrovský šok, všechno mi to připadalo jako jeden velký sen, tohle přece nemůže být realita ? Vždyť já už si zvykla na ty desítky a možná stovky negativních testů, na to zklamání, když dorazila MS, nebo když jsem začala po transferu špinit... Co je sakra najednou tohle ? 

Druhý pocit, který mě najednou přepadl, byl totální zmatek... Všechno to přišlo v naprosto nečekanou a "nevhodnou" dobu, týden před zjištěním // jsme zaplatili zálohu na dovolenou, na kterou ještě ke všemu měli jet spolu s námi i rodiče, já si koupila permici na cvičení... Prostě mě přepadl obrovský pocit zklamání, že zkazím dovolenou hlavně našim, kteří jinak sami nikam dál nejezdí a u kterých jsem už viděla počáteční náznaky totálního nadšení... Už si málem měnili eura, zajišťovali pojištění.... A já jim najednou měla říct, že se prostě nikam nepojede.
Vím, že jsou desítky těhotných, které běžně absolvovaly dovolenou u moře a nezanechalo to na nich nejmenší následky, ale já od prvního dne byla přesvědčená, že když jsme došli takhle daleko, nepos(kazím) to nějakým hloupým výletem 1000km daleko.
Když už jsem teda měla potvrzenou krev, jako první jsem to řekla mamině, aby věděla, na čem jsou... Samozřejmě jsem u sdělení, jak jsem jim všem zkazila dovolenou dojala sama sebe k hysterickému pláči :-D , načež jsem se dozvěděla, že jsem (cituji) "kráva blbá a že klidně bude jezdit už pořád jenom pod stan, pokud by to mělo vyjít" ... Tahle reakce pro mne nebyla až takovým překvapením, přece jenom, svoje rodiče nějaký ten pátek znám a tak jsem už předem partnerovi říkala, že na jeho návrh, že pojedou teda oni sami 3, absolutně nepřistoupí.
Prozatím jsme se domluvily, že to necháme v tajnosti, přece jen, ne že bych byla tak pověrčivá, pokud to nemá klapnout, tak je jedno, kdy se to prozradí... Ale od začátku našeho boje jsem do všeho zasvěcovala co nejméně lidí, protože jsem nebyla zvědavá na případné lítostivé a konejšivé pohledy a řeči po případném neúspěchu.

V neposlední řadě mě přepadla obrovská vlna zodpovědnosti... Celou dobu jsem o tohle bojovala... A najednou se mi hlavou honí myšlenky "Jsem na to dost připravená?" "Dokážu já se vůbec o takového drobečka postarat?" "Nezůstanu nakonec na všechno sama, bez pomoci partnera?" "Jak se s tím vším poperu, dokážu ze dne na den totálně převrátit svůj život?"
Od svého domácího mazlíčka jsem se dočkala "podpory" v podobě prohlášení, že když to zvládne kdejaká morgna (rozuměj občanka menšinové populace), i moje o 10 let mladší pseudo švagrová, tak to zvládne i cvičená gorila.

Jedna zlatá duše z BBN (maminka 2 nááádherných holčiček) mi pak ještě dodala odvahu slovy o tom, že se nemám bát, že ony jsou miminka tak nějak nerozbitná.

                          

Bát jsem se nepřestala.... Ale poprvé jsem připustila myšlenku, že i já budu máma. Možná ne nejlepší na zeměkouli, ale podle svého nejlepšího přesvědčení. Nebo ještě jinak... My dva, rozlítaní, uštvaní, občas na sebe děsně naštvaní.... Budeme máma a táta.

Další zuřivé testování

Stejně jako asi každá z holek, které na své první // čekaly v řádu let (u nás to obnáší cca 5 let bez ochrany a 3 roky navštěvování centra asistované reprodukce) jsem každé 2 dny zkoušela nový test a pak systematicky ty starší řadila v touze vidět jakýkoli posun.
Poučená z diskusních fór, kde se sdružují tyto holčiny, jsem věděla, že každých cca 48 hodin by se měla hodnota zdvojnásobovat a čárka by tak měla viditelně sílit.
Další důležitý fakt je, zkoušet testovat se stejnými testy. Ono totiž není citlivost 10 jako citlivost 10. Všeobecně nejvíce osvědčený je Mamatest 10, na druhou stranu existují holky, kterým dělá falešně pozitivní i v případě, že těhotné skutečně nejsou.
Problém ale byl, že tzv."mamáče" doma došly a ani po oběhnutí několika lékáren v našem městě se mi je nepodařilo sehnat. Musela jsem tedy vzít zavděk jinými značkami a spokojit se s alespoň přibližným zjištěním - čárky jakž takž sílí...

I přes ujišťování jedné dobré duše, zasloužilé už to maminy 3 krásných dětiček, že jakmile půjdu na krev, už je to psychicky něco naprosto jiného, jsem se rozhodla, že to rozčísnu, přestanu utrácet za papírové proužky a jako samoplátce si skočím na krevní test.
Sestřička v soukromé laboratoři, která mi měla odebrat krev, měla co dělat, aby na mojí roztřesené ruce napíchla žílu, odnesla jsem si krásnou modřinu... ale po necelé hodině jsem v ruce třímala výsledek.

13.července (že jsem zvolila až takhle blbé datum mi došlo až doma) - 5 dní zpoždění menstruace a 36 den cyklu (naplánovaně vyvolaná ovulace byla ale až 17.den) byla hodnota 262 jednotek IU/l.

Nevěřícně jsem koukala znovu a znovu na lístek, který mi v laboratoři vtiskli do ruky, a tvářila se u toho určitě nějak takhle ..........................
Ty jo... Je to fakt pravda, nezdá se mi to ? Já mám opravdu pozitivní krevní těhotenský test a ne jen s nějakými pochybnými čísly, ale prostě s jednoznačnou hodnotou !!



Následující dny mi měly ukázat, jak moc měla ona dobrá duše, která mě před tímto krokem varovala, pravdu.

Doba po IUI ....

ubíhala docela bez stresů, je to něco docela jiného, než když se sledujete po IVF, čekáte při každé návštěvě WC, jestli to bude OK, nebo se objeví nějaké špinění a podobné nežádoucí projevy, že to zase nevyšlo...
Tentokrát jsem to vnitřně vůbec neřešila. Dál chodila na svoji oblíbenou zumbu, lovila kešky, přece jenom, pořád jsem si říkala "nepomohly nám 2 pokusy IVF, tak tohle přece nemůže klapnout"... Ještě když už jsme měli jedno IUI taky za sebou.

Když se blížilo 8.července, termín očekávané menstruace, přece jen jsem test zkusila... A ono nic, podle předpokladu se objevila jen jedna čárka, jako už tisíckrát předtím. Tak jsem přestala i doufat a jen čekala, že 14 dní po ovulaci "mrcha" (jak jí nazývají dlouhodobé snažilky) spolehlivě dorazí.
Jenže byl pátek, mrcha nikde... A ruka šmátralka znovu sáhla po testu, který se choulil někde na dně šuplete s kde čím vším, co zrovna nepotřebujete denně.

Ty jo !!! Nečekala jsem ani do uschnutí a viděla jsem jasný stínek, žádný duch, kdy holky popisovaly, jak natáčely testovací proužek proti světlu a pomalu ho pitvaly, v naději, že se přece jen z nějakého úhlu ta zatracená a tolik očekávaná druhá čárka objeví !
Zírala jsem na to jako blázen, načež jsem své "Jiříkovo vidění" šla ukázat svému domácímu mazlíčkovi. Žádná romantika, žádné sladké kecy, prostě a jasně jsem večer přifičela a vybafla na něj : "Zbláznila jsem se, nebo to vidíš taky ???" .... Viděl.

A jedeme dál

Přišel 8.červen, já dostala MS a od 3.dne znovu nasadila Clostilbegyt v dávce pro koně 2x2tbl.
V koutku duše jsem si říkala, no když vyrostlo něco minulý měsíc, třeba se podaří i tento... Znovu přišel už tolik známý kolotoč 5 dní užívání Clostilu, objednání na UTZ - 13.den cyklu, v pondělí 20.června.

Stejně jako minule jsem narazila na dr.Souškovou, což mě vnitřně docela potěšilo. Přece jenom, i přes vědomí, že dr.Machač je odborník na svém místě, její přístup mi vyhovoval zkrátka více.
Objevila na každém vaječníku 1 folikul, které ale byly ještě docela malé, měly jen něco kolem 12mm a tak začala počítat, kdy aplikovat Pregnyl.

Pak mě ale docela šokovala, když jen tak mimoděk pronesla "Já bych to už trošku pošoupla, co kdybyste si zašli na IUI?"
IUI většina z potencionálních čtenářů bude znát - jedná se o nejjednodušší metodu asistované reprodukce, kdy se očistí partnerovo sperma a dávka se poté aplikuje až ža děložní hrdlo, čímž je blíže kýženému cíli.

Nejprve ve mně hrklo jak ve starých hodinách, ale hned vzápětí jsem si řekla "Proč vlastně ne, tohle už známe a proč tomu nepomoct."

Pak mi nastínila /ač jsem nechápala, proč to jako pracovník soukromého centra říká/, jaká je neplodnost skvělý byznys. V Brně v Reprofitu stojí IUI 2600,- kč, zatím co pokud mě pošle do fakultní nemocnice v Olomouci, stejný zákrok bude stát jen 300,-kč. Zvážila jsem, že na inseminaci není nic tak specializovaného, abych za něj musela vyhazovat peníze a tak jsem se nechala objednat do nemocnice.
Jediný rozdíl prý je v tom, že v nemocnici mi k tomu "nebudou vyprávět pohádky", což bych s radostí a klidem oželela.
V pátek 24.června tedy nastal den D

další měsíc ...

... jsme tedy přitlačili a nasadili koňskou dávku 2x2 tbl. Clostilbegytu. Těch 5 dní, kdy se užívá, byl opravdu peklo, od změn nálady, kdy jsem byla chvíli jako v eufórii a chvíli zas měla chuť všechny kolem zabít, přes neskutečnou žravost a problémy s viděním.
Ale přineslo to alespoň svoje ovoce... Když jsem jela na UTZ v půlce cyklu, narazila jsem na úžasně sympatickou a milou dr. Souškovou, která mi podrobně všechno vysvětlovala, ukazovala, zkrátka paráda. Pravý opak rázného a příkrého přístupu, který měl dr. Machač.
Na ultrazvuku byla vidět poměrně vysoká sliznice /na poměry užívání Clostilbegytu, který má tendenci ji snižovat/ a na každém vaječníku folikul velikosti zhruba 15-16mm. Nechali jsme jim ještě den a přišel na řadu Pregnyl a mnou nenáviděné "povinné domácí snažení" ... Neznám nic, co by zabíjelo chuť na sex, jako časovaný styk.

Zázrak ale nepřišel a přesně po 14 dnech od vyvolané ovulace přišla MS.

Nová naděje ?

V dubnu 2011 jsme se rozhodli po 2 nevydařených IVF, 1 IUI a řadě pokusů s Clostilbegytem změnit centrum asistované reprodukce. Naší novou volbou se stal Reprofit Brno, s pobočkou v Olomouci.

Po probrání všech předchozích postupů a výsledků, které se nedostavily :-( se dr. znovu rozhodl vrátit na začátek a jít na to znovu přes Clostilbegyt. Přiznávám, připadalo mi to najednou jako ztráta času, tohle už jsme přece zkoušeli a čekala jsem "zázrak" v podobě nějakého zázračného jiného postupu...
Dávka 2tbl. denně mi už zpočátku přišla jako legrace, ale tak co by ne, zkusíme to. Na kontrolu jsem šla smířená s tím, že tam stejně nic nebude (tedy žádný dostatečně dorostlý folikul, aby z něj něco mohlo být).
A kupodivu - nespletla jsem se. :-)

Tehdy jsem zjistila, že i blbé zprávy se dají sdělovat dvěmi způsoby - tím blbým.... a nebo s drobnou dávkou humoru, kterou tehdy zvolil Dr.Machač.
"Nedáte drahá, nedáte... Budu na vás muset víc přitlačit." konstatoval po provedeném UZ.
Přitlačením měl na mysli, že na mě nasadí koňskou dávku 2x2 tbl. denně.
A kolotoč mohl začít.