Nikdy bych nevěřila....

..... jak moc silné pouto a silná nová "pupeční šnůra" se vytvoří mezi matkou a dítětem po narození...

V sobotu jsme jeli na nákupy do Polska a proto, že to mělo být na delší dobu, cipísek zůstal u babičky.
A ačkoli jsem věděla, že je v těch nejlepších rukou, že je o něj postaráno po všech stránkách možná lépe, než u mne, stejně jsem celý den přemýšlela, co dělají, jak se má, jestli spinkal, jestli nezlobí a nepláče...

Zkrátka jsem se nedokázala zbavit dojmu, že mi něco podstatného chybí, jako bych si zapomněla doma peněženku s doklady :-o
Nikdy dříve bych nevěřila, že se to stane takhle brzo a i při nepřítomnosti pár hodin....
O to více jsem si to uvědomovala, když jsem po návratu nad Kryštůfkem seděla, koukala do těch jeho krásných kukadel, hladila ho... a uvědomovala si, jak strašně málo chybělo.... a všechno mohlo být jinak.

                                 No ale divte se mi, když na vás hází takovéhle pohledy............

Po delší době...

se zase hlásíme s novinkami :-)

Včera měl cipísek přesně 2 měsíce ... Utíká to jako blázen, když se koukám na fotky z nemocnice, ani se mi nechce věřit, že tenhle drobínek leží vedle mě... :-)
Musel si toho prožít už opravdu hodně, na to, jak kratince je na světě. Když jsme to počítali, strávil 20 dní v nemocnici (z toho 14 dní na JIRP) , absolvoval 3 kontroly ve fakultní nemocnici v Ostravě, kontrolu kyčlí a celkem 7 návštěv pediatra. Aby toho všeho nebylo málo, tak na konci dubna jsem onemocněla já a přes veškerou snahu a používání roušky pár dní po tom, kdy já už se cítila dobře, dostal rýmu Kryštůfek (sláva nosátku) a o den později už ho trápit i urputný štěkavý kašel, který nás už dovedl do ordinace lékařky.

Takže jsme sice vysadili Phenobarbital, za to jsme zase vyfasovali hromadu kapiček a sirupů, takže další ládování injekční stříkačkou několikrát denně. :-(
Někdy mám pocit, že cipísek si bude maminku pamatovat jen jako tu, která ho pořád něčím trápila...

Ke všemu ještě po dalších pár dnech tatínek přitáhl nějaký jiný bacil a skončil na ATB a na radu dr.,že by bylo dobré aby s ním nepřišel cipísek do styku aspoň 48 hodin jsme sbalili saky a paky a emigrovali k babičce. Naštěstí to máme jen přes ulici, takže jsme tam našli azyl na 6 dní. Přiznávám bez mučení, další 2 ruce opravdu bodly, takže jsem mohla pravidelněji odstříkávat, než doma ( i tak jsme ale najeli na střídavé krmení mateřským mlékem a Nutrilonem HA, aby byl přechod na umělou výžovu byl postupný a nebyl tak takový šok pro Kryštůfkovo bříško), přes den si aspoň hodinku dospat... Zkrátka babička je k nezaplacení :-)

Za ten týden se taky cipísek hrozně moc změnil, tedy nejvíce to na něm vidí tatínek po našem návratu domů. Už jen mezi spaním a krmením nekřičí, ale kouká kolem sebe, sleduje nás i hračky a "povídá" si s námi svoje "ééé" "gééééé" "ááááá" :-D
a konečně jsem i já zaregistrovala jeho "výtlem", o kterém jsem zatím jen slyšela od babičky, ale nikdy jsem ho nestihla, když mi tvrdila "on se směje".
Zkrátka začíná to být milé a sladké miminko, ne jen ten ukřičený rarach, jako ještě před pár dny a já si konečně začínám užívat mateřskou......

kuk, mám 2 měsíce :-)))