Vánoční dárek pro tatínka :-)

pro přečtení popisku rozklepněte fotku v novém okně a přibližte :-)

Předvánoční shon ....

.... mě letos nějak nechává chladnou. Vždycky jsem se snažila mít originální nápady na dárky šité na míru obdarovaného, letos si ale připadám totálně dutá, vypatlaná a s mozkem plným leda tak toho, kde sehnat levné plínky, jaké koupit ještě dupačky, jestli se poohlížet po vaničce nebo kyblíku, zkrátka, ať dělám, co dělám, letos se žádné zázraky pod naším stromečkem neuskuteční :-)

Ale co na tom, že ? Nejdůležitější na Vánocích by přece mělo být to, že se sejdou všichni blízcí, na pár dní se zastaví celoroční ruch a shon, najdou si čas na společně strávené chvíle, procházky, sledování pohádek...
Tohle je pro mne ta správná atmosféra Vánoc... Domem voní cukroví, ve vaně se rochní kapřík /aby pak většina přítomných u svátečního stolu dala přednost kuřecímu řízku/, z rádia se linou koledy...
Už tradičně trávíme Štědrý večer u rodičů, kde se naše řady rok od roku rozšiřují... Letos nás už bude 8 dospělých, tříletý raubíř a jeden malý raubířek ještě nenarozený :-) To bude teda zase veselo :-)))

Protože do Vánoc se už asi odmlčím, tak všem, kteří čtou tento web pravidelně, nebo na něj i narazili jen náhodou, přeji krásné a pokojné prožití Vánoc, užijte si těchto výjimečných dní v roce v blízkosti těch nejbližších, ať vám nevzplane vánoční stromeček, nezaskočí rybí kostička, nepálí vás žáha (jako třeba mě určitě bude :-D ) ani netrápí žlučník z přejezení, neshoří vám televize uprostřed rozkoukané pohádky..... a hlavně......
                                                 
                                            Mějte se rádi a buďte na sebe hodní ;-)

Pupendo roste - 25 + 3tt

25+3 tt.

A rosteme a rosteme.... Od začátku těhotenství jsem "nakynula" o celých 6 kg, což není až tak hrozné, řekl by  mnohý... Jenže my "plejtváci obrovští" to máme v hlavě maličko šibnuté a nejraději bychom, aby nám narostlo jen břicho a na váze jsme nic nepoznali :-)))
Takže nezbývá, než se dál zkusit kočírovat, abych nepropadala nočním nájezdům na lednici (což zdatně zastane tatínek :-) ) a pokusila se udržet se v mezích svého očekávání - max. 10 kg nárůst... To si totiž ještě dokážu představit po porodu pozvolna shodit.

Drby, drby, drbárna....

Dneska mám hroznou potřebu si takhle černé na bílém "postěžovat" :-)

Po všem, čím jsme na cestě za miminkem museli s partnerem projít, jsem došla k postoji, že takhle niterné věci prostě nemám potřebu sdílet téměř s nikým, kromě nejbližší rodiny a pár výjimečných lidí...
O to více mě šokovalo, když mi včera přišla SMSka od sestřenice (se kterou jsem se běžně stýkávala, ale po narození jejího druhého mimča, kterému je už rok :-o jsem nějak necítila potřebu ji vyhledávat) a ve které stálo, že zaslechla něco o tom, že jsem těhotná a jestli je to pravda...

V první chvíli jsem začala pátrat, jestli někdo z obeznámených lidí něco neprozradil, přes mé výslovné přání, že tohle téma nepovažuji za běžné konverzační téma při setkání na ulici, jak se tomu často stává.
Nikdo z nich to ale nebyl. Stroze jsem zprávu potvrdila (s jednoznačným odmítnutím, že nejsem žádná "těhulka" ... safra práce, jak já tyhle přiblblé zdrobněliny nemám ráda :-D ) a zjišťovala dál, kdo že je tím tajemným zdrojem.
Nakonec jsem se dopátrala.... A teď se podržte.... Holčina, která se mnou byla na porodním kurzu, chodila na SŠ s mojí ségrou, párkrát mě viděla (já jí nepoznám a doteď netuším, která nastávající mamina to je), její sestra zase do školy s tou sestřenicí.... A tak se informace donesla až k ní.
No chápete to ??? Když si představím, co lidi, kteří mě sotva znají a ví o mně velké houby, motivuje k tomu, aby se o mně vůbec zmiňovali, stoupá mi adrenalin...

Asi nejsem ještě v té správné věkové kategorii (drbna s.r.o.), ale snažím se respektovat zásadu, že ať mi řekne kdokoli cokoli, neptám se dotyčné osoby, dokud se sama nezmíní... Když se nezmíní, nejspíš k tomu má své důvody, že ?
V konečném důsledku by se to všichni stejně dozvěděli, ale až ve chvíli, kdy se bude z čeho radovat, tedy až se malý popeláček narodí. Pak ať projeví svoji radost z nového života, pak ať gratulují atd. Ale teď ? Ještě zdaleka není nad čím jásat, jsem realistka a tak si moc dobře uvědomuji, že dokud neleží v postýlce vedle mne zdravé miminko, nic není jisté. A rozhodně nejsem z těch, které by při každém setkání chtěly odpovídat na všetečné otázky typu "Už kope?" "Už víte, co to bude?" "Jak se bude jmenovat?" "Kde chceš rodit?" "Už máte vyhlídnutý kočár?" a spoustu dalších všetečných dotazů ...

Chápu, že spousta lidí tenhle můj postoj nepochopí... Ale je mi to v globále jedno... Těhotenství, obavy z budoucnosti a péče o miminko, růst toho malého človíčka ve mně... považuji za natolik intimní a niterné záležitosti, že si prostě sama chci vybrat, s kým je budu sdílet a s kým ne. Děkuji za pochopení............