První velký milník...

... byl včera - bylo mi přesně 6 týdnů.

Dneska jsem proto vyrazil k paní doktorce, která vyzkoušela běžné věci, jako ležení na bříšku, změřila mě, zvážila, zkontrolovala hlavičku...

Jsem už velký chlap:

měřím 53cm (oproti porodním 50)
vážím 4550g (oproti porodním 3200)
obvod hlavičky mám 37cm (oproti 33 při propuštění)
a fontanelu (přední měkkou část hlavičky, která postupně osifikuje během prvních 2 let života) mám nyní 4x4 cm (proti 7x4cm před 2 týdny)

A ještě jedna báječná zpráva -- s maminkou jsme zvládli celých 6 týdnů na mateřském mléku, což byla naše první meta... Ještě bychom chtěli vydržet aspoň dalších 6 týdnů, abych měl nejpřirozenější výživu první 3 měsíce svého života... No uvidíme, jak nám to vzhledem k mému apetitu půjde :-)

A takhle si vegetím, když si mám po papání brknout......

Novinky...

...od popeláčků :-)

Hezký podvečer, nezmar zrovna chvilku chrní, tak mám čas napsat novinky.

Včera jsme byli na kontrole na dětské kardiologii v Ostravě. Cipísek byl nad moje očekávání hodný, nesnažil se pana doktora ukřičet k smrti, nejspíš proto, že byl v naprostém úžasu, kde se to zase ocitnul a co to tam s ním provádí... Dr. zkontroloval ultrazvukem srdíčko, celou dobu se mi snažil vysvětlovat, jak krásné záznamy to vidím na té rozmazané obrazovce, nicméně jediné, co pro mne bylo podstatné, bylo, že až na drobnost, která se obvykle do několika měsíců srovná, se nevyskytla žádná funkční vada a srovnalo se to, co při prvním vyšetření po narození bylo špatně. Jaký kámen mi spadl ze srdce, asi nemusím popisovat. Ještě nás čeká jedna kontrola v červenci, pří které se natočí EKG, a pokud ta dopadne dobře, vyřadí nás z akutní péče.

Dneska jsme se byli zase podívat na pediatričku, proti minulému týdnu jsme přibrali 200g a máme aktuálně 4,2 kg. Pro jistotu jsme probrali i možnost příkrmu, protože se vzrůstajícími dávkami mléka by mohlo akutně hrozit, že jednoho dne přijde situace, kdy Kryštofek bude v noci hystericky ječet hlady a já mu nebudu mít co dát... Doporučila nám vyzkoušet Nutrilon HA a pokud by nám náhodou nejel, což je u některých dětí běžné, pak BEBU... Naštěstí je doktorka fakt super, takže abych nemusela hned kupovat celou krabici, která by nám tady pak třeba ležela jen tak ladem, dala mi 2 malé vzorky od dealerů, abychom vyzkoušeli, jak nám bude šmakovat.
Zatím si je nechávám v záloze, mléko hodlám dávat, jak nejdéle to půjde, minimálně do 6 týdnů výhradně, pokud bude co, ideálně by se mi líbilo do 2 měsíců, ale nedávám si přehnaní cíle. Pak jsem odhodlaná střídat mléko a co třetí krmení dávat UV.
Hezky jsem si to naplánovala, ale to by nebyl cipís, aby mi to zase nějak nezamotal, co ? :-))) Uvidíme, co si na mě chystá teď...

První velká návštěva...

respektive "výlet" mimo domov.

V sobotu 7.4. slavil nejstarší člen naší rodiny 92. narozeniny a to byla příležitost jít se poprvé ukázat rodině.
Naštěstí k prarodičům to máme asi 200 metrů, takže to nebylo daleko a nečekal nás tam ani dav cizích lidí, jen prababička, prarodiče a tety a strejda.

Vůbec nechtěli věřit, jak doma zlobím a jsem schopný díky bolení bříška proplakat půlku dne, protože tam babička vymyslela super nápad, vytáhla kočárek a v něm mě střídavě houpali a tak jsem kromě 2 porcí mňamky od mamky celou dobu spinkal... :-)

A maminka se poprvé dostala mezi lidi, protože jak tady se mnou pořád sedí vesměs sama, už jí to leze na mozek... Brzo co ? :-D

Zítra (v úterý) jedeme na kontrolu do fakultní nemocnice na děstké kardio, ve středu do poradny, tak držte palce, ať všechno jde dobře. Bohužel musíme jet bez tatínka, který nemohl odložit práci :-(
Ach jo, takže zase to musí zachraňovat babička, aby si maminka aspoň mohla odskočit na WC.

Nejstarší a nejmladší člen naší rodiny... Je mezi námi 91 let a 11 měsíců rozdíl :-)

První dny doma...

... nebyly a ještě nejsou zrovna nejjednodušší. První noc jsem spala asi 2 hodiny, cipísek se chtěl chovat, pořád ucucávat z lahve, prostě síla... Od pondělní noci se ale nějak zaběhl a budí se co 3 hodiny na jídlo, což mi dává v mezičase aspoň 2 hodiny spánku do dalšího "krmení líté zvěře".

Přes den se chová jako andílek, ani mi babička nechce věřit, že pravidelně jednou denně propadá hysterickému pláči, trvajícímu nejméně půl, ale mnohem častěji celou hodinu... Nechce jíst, nechce dudlík, plenku má suchou, bříško ho netrápí, nestačí ho huštat... nezabírá zkrátka vůbec nic.

Den by musel mít asi tak 48 hodin, abych to všechno stíhala, leckdy si v poledne vzpomenu, že jsem si ještě nestihla vyčistit zuby, časově náročné je i odstříkávání, které bohužel musím absolvovat, protože z prsa už zkrátka cipís pít nebude, používá ho tak leda jako lízátko :-(

Další kámen úrazu je myslet pravidelně na podávání léku a vitamínů...Žádná velká slast, cpát do mimča injekční stříkačkou něco, co mu viditelně děsně nechutná a nedovolit mu to vyplivnout nebo vyblinkat, protože by byla snížena účinnost a další dávka by se mu dát nedala, protože nikdo neví, kolik se té první dostalo kam mělo :-(

Do kontroly nám zbývají 3 týdny, kdy tohle martýrium musíme přežít, pak se uvidí, jak se bude upravovat dávkování.

V pondělí se na nás byla doma podívat pediatrička, byla zděšená naší propouštěcí zprávou z nemocnice a   současně překvapená, jak "pěkně" Kryštůfek vypadá na to, čím si musel projít.

Dneska jsme byli poprvé na návštěvě u ní. Běžná prohlídka, vyplnění papírů, baštíme sice "jen" 70ml mléka na dávku, na svůj věk můžeme až stovku... Ale přibíráme krásně, máme rovná 4 kila !! :-)

Za týden si to zopakujeme, tak uvidíme, jak se nám bude dařit dál.

Takhle mě zmohla návštěva u paní dr. a první proluftování na čerstvém vzduchu...

Jupí jupí jupí...

od včerejšího odpoledne jsme doma :-)))

Je to zatím boj, dvakrát denně musíme dávat stříkačkou léky a vitamínky... Bojujeme s pitím, stane se, že vypije i 80ml, někdy zase "jen" 60, ale pak si zase třeba za hodinku říká o "nášup" ... Takže maminka si moc nepospí, ale věřím, že se to nějak urovná... Čeká nás obrovská spousta kontrol a návštěv dr., musíme trénovat centrování hlavičky a oček... Ale jsme s taťkou doma... a to je hlavní :-)