25.7.2011

..... aneb kontrola v Reprofitu v Olomouci.

Objednala jsem se hned po zjištění, že hodnota HCG podle krve stoupá (5. den po prvním odběru byla hodnota 1796 jednotek IU/l) a jak už bývá mým dobrým zvykem, v noci z neděle na pondělí jsem skoro nespala. Naštěstí jsme nečekali dlouho a měla jsem i štěstí na stejnou paní dr. Během rozhovoru jsme ještě zjistily, že pochází ze stejného města a zná část mojí rodiny, takže kromě dobrých zpráv jsem ještě dostala úkol "moc paní učitelku pozdravovat".
Na UZ byl vidět žloutkový váček s asi 2,6mm "velkým" zárodkem a počínající srdeční akcí. V to jsem ani nedoufala, že tohle všechno sfoukneme během jedné návštěvy, spokojila bych se i jen s ujištěním, že těhotenství je tam, kde má být.
Na druhou stranu jsem jak v Jiříkově vidění koukala na ten monitor, kde se opravdu občasně zablikalo malé nepatrné "cosi" ... Naštěstí se mnou v ordinaci byl i partner, který mě po odchodu ujistil, že se ni to nezdálo, že to viděl taky.
Paní doktorce jsme zjevně zvedli náladu, vypadala, že ráda odevzdává po dlouhých letech neúspěchů těhotné pacientky do péče obvodních gynekologů... Takže i já jsem dostala pár základních informací, co dělat v případě nemoci, jak se může projevovat zvětšující se děloha... A do ruky dostala zprávu, že se mám do 2 týdnů objednat ke svému gyndr.
S rozpaky jsem se s ní rozloučila, načež jsem to před ordinací opět ořvala.                                      

Vyšinutí mysli ...

Místo, abych skákala eufórií metr do výšky, najednou se objevila obrovská spousta pochybností, tápání, strachu.

Na jedné straně obrovský šok, všechno mi to připadalo jako jeden velký sen, tohle přece nemůže být realita ? Vždyť já už si zvykla na ty desítky a možná stovky negativních testů, na to zklamání, když dorazila MS, nebo když jsem začala po transferu špinit... Co je sakra najednou tohle ? 

Druhý pocit, který mě najednou přepadl, byl totální zmatek... Všechno to přišlo v naprosto nečekanou a "nevhodnou" dobu, týden před zjištěním // jsme zaplatili zálohu na dovolenou, na kterou ještě ke všemu měli jet spolu s námi i rodiče, já si koupila permici na cvičení... Prostě mě přepadl obrovský pocit zklamání, že zkazím dovolenou hlavně našim, kteří jinak sami nikam dál nejezdí a u kterých jsem už viděla počáteční náznaky totálního nadšení... Už si málem měnili eura, zajišťovali pojištění.... A já jim najednou měla říct, že se prostě nikam nepojede.
Vím, že jsou desítky těhotných, které běžně absolvovaly dovolenou u moře a nezanechalo to na nich nejmenší následky, ale já od prvního dne byla přesvědčená, že když jsme došli takhle daleko, nepos(kazím) to nějakým hloupým výletem 1000km daleko.
Když už jsem teda měla potvrzenou krev, jako první jsem to řekla mamině, aby věděla, na čem jsou... Samozřejmě jsem u sdělení, jak jsem jim všem zkazila dovolenou dojala sama sebe k hysterickému pláči :-D , načež jsem se dozvěděla, že jsem (cituji) "kráva blbá a že klidně bude jezdit už pořád jenom pod stan, pokud by to mělo vyjít" ... Tahle reakce pro mne nebyla až takovým překvapením, přece jenom, svoje rodiče nějaký ten pátek znám a tak jsem už předem partnerovi říkala, že na jeho návrh, že pojedou teda oni sami 3, absolutně nepřistoupí.
Prozatím jsme se domluvily, že to necháme v tajnosti, přece jen, ne že bych byla tak pověrčivá, pokud to nemá klapnout, tak je jedno, kdy se to prozradí... Ale od začátku našeho boje jsem do všeho zasvěcovala co nejméně lidí, protože jsem nebyla zvědavá na případné lítostivé a konejšivé pohledy a řeči po případném neúspěchu.

V neposlední řadě mě přepadla obrovská vlna zodpovědnosti... Celou dobu jsem o tohle bojovala... A najednou se mi hlavou honí myšlenky "Jsem na to dost připravená?" "Dokážu já se vůbec o takového drobečka postarat?" "Nezůstanu nakonec na všechno sama, bez pomoci partnera?" "Jak se s tím vším poperu, dokážu ze dne na den totálně převrátit svůj život?"
Od svého domácího mazlíčka jsem se dočkala "podpory" v podobě prohlášení, že když to zvládne kdejaká morgna (rozuměj občanka menšinové populace), i moje o 10 let mladší pseudo švagrová, tak to zvládne i cvičená gorila.

Jedna zlatá duše z BBN (maminka 2 nááádherných holčiček) mi pak ještě dodala odvahu slovy o tom, že se nemám bát, že ony jsou miminka tak nějak nerozbitná.

                          

Bát jsem se nepřestala.... Ale poprvé jsem připustila myšlenku, že i já budu máma. Možná ne nejlepší na zeměkouli, ale podle svého nejlepšího přesvědčení. Nebo ještě jinak... My dva, rozlítaní, uštvaní, občas na sebe děsně naštvaní.... Budeme máma a táta.

Další zuřivé testování

Stejně jako asi každá z holek, které na své první // čekaly v řádu let (u nás to obnáší cca 5 let bez ochrany a 3 roky navštěvování centra asistované reprodukce) jsem každé 2 dny zkoušela nový test a pak systematicky ty starší řadila v touze vidět jakýkoli posun.
Poučená z diskusních fór, kde se sdružují tyto holčiny, jsem věděla, že každých cca 48 hodin by se měla hodnota zdvojnásobovat a čárka by tak měla viditelně sílit.
Další důležitý fakt je, zkoušet testovat se stejnými testy. Ono totiž není citlivost 10 jako citlivost 10. Všeobecně nejvíce osvědčený je Mamatest 10, na druhou stranu existují holky, kterým dělá falešně pozitivní i v případě, že těhotné skutečně nejsou.
Problém ale byl, že tzv."mamáče" doma došly a ani po oběhnutí několika lékáren v našem městě se mi je nepodařilo sehnat. Musela jsem tedy vzít zavděk jinými značkami a spokojit se s alespoň přibližným zjištěním - čárky jakž takž sílí...

I přes ujišťování jedné dobré duše, zasloužilé už to maminy 3 krásných dětiček, že jakmile půjdu na krev, už je to psychicky něco naprosto jiného, jsem se rozhodla, že to rozčísnu, přestanu utrácet za papírové proužky a jako samoplátce si skočím na krevní test.
Sestřička v soukromé laboratoři, která mi měla odebrat krev, měla co dělat, aby na mojí roztřesené ruce napíchla žílu, odnesla jsem si krásnou modřinu... ale po necelé hodině jsem v ruce třímala výsledek.

13.července (že jsem zvolila až takhle blbé datum mi došlo až doma) - 5 dní zpoždění menstruace a 36 den cyklu (naplánovaně vyvolaná ovulace byla ale až 17.den) byla hodnota 262 jednotek IU/l.

Nevěřícně jsem koukala znovu a znovu na lístek, který mi v laboratoři vtiskli do ruky, a tvářila se u toho určitě nějak takhle ..........................
Ty jo... Je to fakt pravda, nezdá se mi to ? Já mám opravdu pozitivní krevní těhotenský test a ne jen s nějakými pochybnými čísly, ale prostě s jednoznačnou hodnotou !!



Následující dny mi měly ukázat, jak moc měla ona dobrá duše, která mě před tímto krokem varovala, pravdu.

Doba po IUI ....

ubíhala docela bez stresů, je to něco docela jiného, než když se sledujete po IVF, čekáte při každé návštěvě WC, jestli to bude OK, nebo se objeví nějaké špinění a podobné nežádoucí projevy, že to zase nevyšlo...
Tentokrát jsem to vnitřně vůbec neřešila. Dál chodila na svoji oblíbenou zumbu, lovila kešky, přece jenom, pořád jsem si říkala "nepomohly nám 2 pokusy IVF, tak tohle přece nemůže klapnout"... Ještě když už jsme měli jedno IUI taky za sebou.

Když se blížilo 8.července, termín očekávané menstruace, přece jen jsem test zkusila... A ono nic, podle předpokladu se objevila jen jedna čárka, jako už tisíckrát předtím. Tak jsem přestala i doufat a jen čekala, že 14 dní po ovulaci "mrcha" (jak jí nazývají dlouhodobé snažilky) spolehlivě dorazí.
Jenže byl pátek, mrcha nikde... A ruka šmátralka znovu sáhla po testu, který se choulil někde na dně šuplete s kde čím vším, co zrovna nepotřebujete denně.

Ty jo !!! Nečekala jsem ani do uschnutí a viděla jsem jasný stínek, žádný duch, kdy holky popisovaly, jak natáčely testovací proužek proti světlu a pomalu ho pitvaly, v naději, že se přece jen z nějakého úhlu ta zatracená a tolik očekávaná druhá čárka objeví !
Zírala jsem na to jako blázen, načež jsem své "Jiříkovo vidění" šla ukázat svému domácímu mazlíčkovi. Žádná romantika, žádné sladké kecy, prostě a jasně jsem večer přifičela a vybafla na něj : "Zbláznila jsem se, nebo to vidíš taky ???" .... Viděl.

A jedeme dál

Přišel 8.červen, já dostala MS a od 3.dne znovu nasadila Clostilbegyt v dávce pro koně 2x2tbl.
V koutku duše jsem si říkala, no když vyrostlo něco minulý měsíc, třeba se podaří i tento... Znovu přišel už tolik známý kolotoč 5 dní užívání Clostilu, objednání na UTZ - 13.den cyklu, v pondělí 20.června.

Stejně jako minule jsem narazila na dr.Souškovou, což mě vnitřně docela potěšilo. Přece jenom, i přes vědomí, že dr.Machač je odborník na svém místě, její přístup mi vyhovoval zkrátka více.
Objevila na každém vaječníku 1 folikul, které ale byly ještě docela malé, měly jen něco kolem 12mm a tak začala počítat, kdy aplikovat Pregnyl.

Pak mě ale docela šokovala, když jen tak mimoděk pronesla "Já bych to už trošku pošoupla, co kdybyste si zašli na IUI?"
IUI většina z potencionálních čtenářů bude znát - jedná se o nejjednodušší metodu asistované reprodukce, kdy se očistí partnerovo sperma a dávka se poté aplikuje až ža děložní hrdlo, čímž je blíže kýženému cíli.

Nejprve ve mně hrklo jak ve starých hodinách, ale hned vzápětí jsem si řekla "Proč vlastně ne, tohle už známe a proč tomu nepomoct."

Pak mi nastínila /ač jsem nechápala, proč to jako pracovník soukromého centra říká/, jaká je neplodnost skvělý byznys. V Brně v Reprofitu stojí IUI 2600,- kč, zatím co pokud mě pošle do fakultní nemocnice v Olomouci, stejný zákrok bude stát jen 300,-kč. Zvážila jsem, že na inseminaci není nic tak specializovaného, abych za něj musela vyhazovat peníze a tak jsem se nechala objednat do nemocnice.
Jediný rozdíl prý je v tom, že v nemocnici mi k tomu "nebudou vyprávět pohádky", což bych s radostí a klidem oželela.
V pátek 24.června tedy nastal den D

další měsíc ...

... jsme tedy přitlačili a nasadili koňskou dávku 2x2 tbl. Clostilbegytu. Těch 5 dní, kdy se užívá, byl opravdu peklo, od změn nálady, kdy jsem byla chvíli jako v eufórii a chvíli zas měla chuť všechny kolem zabít, přes neskutečnou žravost a problémy s viděním.
Ale přineslo to alespoň svoje ovoce... Když jsem jela na UTZ v půlce cyklu, narazila jsem na úžasně sympatickou a milou dr. Souškovou, která mi podrobně všechno vysvětlovala, ukazovala, zkrátka paráda. Pravý opak rázného a příkrého přístupu, který měl dr. Machač.
Na ultrazvuku byla vidět poměrně vysoká sliznice /na poměry užívání Clostilbegytu, který má tendenci ji snižovat/ a na každém vaječníku folikul velikosti zhruba 15-16mm. Nechali jsme jim ještě den a přišel na řadu Pregnyl a mnou nenáviděné "povinné domácí snažení" ... Neznám nic, co by zabíjelo chuť na sex, jako časovaný styk.

Zázrak ale nepřišel a přesně po 14 dnech od vyvolané ovulace přišla MS.

Nová naděje ?

V dubnu 2011 jsme se rozhodli po 2 nevydařených IVF, 1 IUI a řadě pokusů s Clostilbegytem změnit centrum asistované reprodukce. Naší novou volbou se stal Reprofit Brno, s pobočkou v Olomouci.

Po probrání všech předchozích postupů a výsledků, které se nedostavily :-( se dr. znovu rozhodl vrátit na začátek a jít na to znovu přes Clostilbegyt. Přiznávám, připadalo mi to najednou jako ztráta času, tohle už jsme přece zkoušeli a čekala jsem "zázrak" v podobě nějakého zázračného jiného postupu...
Dávka 2tbl. denně mi už zpočátku přišla jako legrace, ale tak co by ne, zkusíme to. Na kontrolu jsem šla smířená s tím, že tam stejně nic nebude (tedy žádný dostatečně dorostlý folikul, aby z něj něco mohlo být).
A kupodivu - nespletla jsem se. :-)

Tehdy jsem zjistila, že i blbé zprávy se dají sdělovat dvěmi způsoby - tím blbým.... a nebo s drobnou dávkou humoru, kterou tehdy zvolil Dr.Machač.
"Nedáte drahá, nedáte... Budu na vás muset víc přitlačit." konstatoval po provedeném UZ.
Přitlačením měl na mysli, že na mě nasadí koňskou dávku 2x2 tbl. denně.
A kolotoč mohl začít.