Včera mi volala ségra, že jim na dovolené nějaká "dáma" nabořila auto.... Vytoužená dovolená, kterou si užívali sotva 2 dny, na druhém konci republiky, s autem s roztřískaným sklem a zkřivenými dveřmi u řidiče.... Moje bujná fantazie způsobila, že mi to přišlo ale šíííííleně líto.... a hodinu jsem tady nad tím řvala jako koza (jak je to strašně nespravedlivé, že si ani nemůže užít dovolenou, na kterou se tak těšila, protože po nástupu do nové práce toho má plné brýle), bez jakékoli úspěšné snahy přítele mě utěšit :-D
Kromě toho začínám mít dojem, že jsem opravdu nesnesitelná... Chvíli jsme nadšená, jak to pěkně utíká, všechno kolem je růžové ... Za 5 minut propadám totální depresi, že je něco určitě špatně... Chvíli mám pocit, že jsem doma strašně sama, opuštěná, bez pozornosti.... Za hodinu nemůžu pozornost a přítomnost přítele ani cítit :-D
Jestli se takhle projevují těhotenské stavy, máme se tedy na co těšit.
Kromě toho jsem dneska poprvé poznala ty těhulemi nenáviděné ranní nevolnosti... Pevně doufám, že jsem to nevydýchala jen proto, že jsem si koza blbá vzala Ascorutin nalačno, načež než jsem se stihla nasnídat, šla jsem pozdravit naši toaletní mísu... Zkusím si z toho vzít ponaučení a příště zásadně a jen až po snídani. :-)
Jedno ale vím jistě - bulimička se ze mne tedy opravdu nestane :-D
Jedno ale vím jistě - bulimička se ze mne tedy opravdu nestane :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat