Právě dneska uběhlo už neuvěřitelných 6 měsíců od chvíle, kdy se Kryštůfek za dramatických okolností poprvé podíval na tenhle svět zvenčí.
V nekonečném seriálu Ulice běžel 2151. díl, zatím co dnes spolu můžeme sledovat už epizodu s pořadovým číslem 2238., prababička oslavila svoje 92.narozeniny, máme za sebou krásné jaro, horké léto, 5 měsíců s odsávačkou v pohotovosti a více, než 3 měsíce každodenního "boje" se cvičením Vojtovou metodou.
Spolu s rychle plynoucím časem a postupnými drobnými krůčky Kryštůfka se pomaličku vytrácí prvotní děsivá představa, že třeba zrovna naše miminko neuvidí, neuslyší, nebude hýbat končetinami... Samozřejmě pořád zůstává obava, zda je jeho psychomotorický vývoj alespoň jakž takž v rámci "normy" , ale to nikdo nedokáže říct, ani byť jen odhadnout, takže nezbývá, než jen čekat a doufat.
A radovat se z každé maličkosti, které si my rodiče a taky ostatní z okolí všimneme... Ať už to byl první úsměv někdy v 8.týdnu, první žvatlání, první šmátrání po hračce, první správné pasení koníčku, otočení na bok, nebo dokonce bříško. S úžasem jsme sledovali rychlost, se kterou dokáže cipísek převálet sudy po celé posteli tam a zase zpátky... S nadšením jsem tatínkovi hlásila první klubající se zoubek (11.8.), 26.8. se vyklubal i druhý.
S očima navrch hlavy zkoumáme, jak se dokáže "složit do kostičky", když se snaží ochutnávat vlastní palec u nohy :-)
Na to zlé nechci vzpomínat... Nechci si už číst zpětně svoje první příspěvky a vhánět si znovu slzy do očí, nechci si připomínat ten obrovský strach, který jsem prožívala prvních několik hodin, nebo dní, než jsem Kryštůfka mohla aspoň poprvé uvidět a pohladit.
Chci doufat, že to nejhorší, co ještě musíme zažít, je několik kontrol v ambulanci pro rizikové novorozence a na neurologii, pár měsíců cvičení... a pak konečně začne ta krásná doba užívání si... :-)
Tak nám držte palce. Díííky. ;-)
