Nečekaně mi ve čtvrtek volali od dr. který dělá screening, že 8. tam nebude a mám přijít hned v pondělí 5.9.
Tyhle jobovky mám opravdu ráda, aspoň nebudu nervovat tak dlouho... Na 8 jsem naklusala do čekárny, sestřička mě už v telefonu upozorňovala, že asi budu čekat déle, že se jim to nakupilo díky dovolené, takže jsem byla náležitě vybavená pitím, jablkem a časopisy...
To čekání nebylo ani tak strašné a už jsem s děsem v očích uléhala na lehátko, co se teď jako bude dít.
Dr. změřil srdeční ozvy (ty jo, to jsem měla fakt co dělat, abych se nerozbrečela, neznám krásnější zvuk :-) ), pak dlouze mlčky něco šteloval na UTZ, načež dobrých 10 minut pošťuchoval pralinku, aby se pohnula a on mohl konečně změřit údaj, který potřeboval. Zdá se, že naše dítě nebude zrovna spolupracující typ :-D
Dr. konstatoval, že to prostě usnulo a nehneme s ním...
Dr. konstatoval, že to prostě usnulo a nehneme s ním...
Leželo si spokojeně na zádech, díky tomu mi dr. mohl ukázat prstíčky, loket, ruce, kdesi cosi, jen to projasnění ne a ne vidět. Nakonec se ale zdárně podařilo a výsledek mě vcelku taky potěšil.
Zatím co v běžné populaci je šance u 33í leté matky na Downa 1:asi 400, díky tomuto vyšetření mu PC vyhodnotil, že se šance zmenšila na 1:1800. Zbytek se dozvím až z protokolu, který mi přijde mailem.
A ještě mi nabrali krev, kterou posílají na genetiku, s tím, že když se neozve dr. nebo přímo oni do týdne, tak jsou hodnoty v pořádku. Doufejme, že budou ... :-)
Když už jsem byla v poklusu, zmákla jsem i preventivní kontrolu na plicním. RTG se samozřejmě nedělá, takže spočívala jen v poslechu plic, vyzpovídání, jestli v rodině nebyla TBC... A po šestinedělí mám přijít nechat si udělat snímek. (To jsem fakt zvědavá, kdo si to v tom kalupu kolem prcka bude pamatovat).
Žádné komentáře:
Okomentovat