První dny doma...

... nebyly a ještě nejsou zrovna nejjednodušší. První noc jsem spala asi 2 hodiny, cipísek se chtěl chovat, pořád ucucávat z lahve, prostě síla... Od pondělní noci se ale nějak zaběhl a budí se co 3 hodiny na jídlo, což mi dává v mezičase aspoň 2 hodiny spánku do dalšího "krmení líté zvěře".

Přes den se chová jako andílek, ani mi babička nechce věřit, že pravidelně jednou denně propadá hysterickému pláči, trvajícímu nejméně půl, ale mnohem častěji celou hodinu... Nechce jíst, nechce dudlík, plenku má suchou, bříško ho netrápí, nestačí ho huštat... nezabírá zkrátka vůbec nic.

Den by musel mít asi tak 48 hodin, abych to všechno stíhala, leckdy si v poledne vzpomenu, že jsem si ještě nestihla vyčistit zuby, časově náročné je i odstříkávání, které bohužel musím absolvovat, protože z prsa už zkrátka cipís pít nebude, používá ho tak leda jako lízátko :-(

Další kámen úrazu je myslet pravidelně na podávání léku a vitamínů...Žádná velká slast, cpát do mimča injekční stříkačkou něco, co mu viditelně děsně nechutná a nedovolit mu to vyplivnout nebo vyblinkat, protože by byla snížena účinnost a další dávka by se mu dát nedala, protože nikdo neví, kolik se té první dostalo kam mělo :-(

Do kontroly nám zbývají 3 týdny, kdy tohle martýrium musíme přežít, pak se uvidí, jak se bude upravovat dávkování.

V pondělí se na nás byla doma podívat pediatrička, byla zděšená naší propouštěcí zprávou z nemocnice a   současně překvapená, jak "pěkně" Kryštůfek vypadá na to, čím si musel projít.

Dneska jsme byli poprvé na návštěvě u ní. Běžná prohlídka, vyplnění papírů, baštíme sice "jen" 70ml mléka na dávku, na svůj věk můžeme až stovku... Ale přibíráme krásně, máme rovná 4 kila !! :-)

Za týden si to zopakujeme, tak uvidíme, jak se nám bude dařit dál.

Takhle mě zmohla návštěva u paní dr. a první proluftování na čerstvém vzduchu...