Tenhle název už určitě slyšela mnohá z vás, resp. mnohá stávající maminka... Já jsem ale dneska nabyla dojmu, že bych mohla působit jako učebnicový příklad pro věděckou studii, že existuje i něco jako "předporodní blues"
A jestli se v některých zdrojích píše, že blížící se porod může těhotná poznat i podle toho, že posledních několik nocí lépe a kvalitněji spí, protože tělo se připravuje na náročný výkon u porodu, tak podle toho bych já musela rodit tak za měsíc... Při jedné z obvyklých návštěv toalety jsem si totiž najednou uvědomila, že brzo tohle všechno končí... Jasně, začne něco naprosto jiného, intenzivnějšího, nového.... Ale došlo mi, jak strašně rychle to uteklo, naprosto reálně si uvědomuji, že už se to v mém životě třeba nikdy nebude opakovat... A přišlo mi najednou všechno strašně líto.
9 měsíců jsem sledovala ten zázrak vývoje z malého pulečka do stádia hotového človíčka, sledovala s nevěřícím údivem první náznaky pohybů, pak postupně zkoušela pokládat partnerovi ruku na břicho, jestli už taky něco cítí, společně jsme sledovali chvilkové "bouře", kdy chlapeček zkoušel v břiše tancovat...
A tohle všechno najednou končí....... Jasně, namítnete, že konečně toho drobečka uvidíme, jak vypadá, přijdou nové zážitky, kdy se budeme dohadovat, komu z rodičů je podobný.... A ano, máte pravdu...
Jenže i tak ... Mozek je zkrátka někdy malý pán, aby racionálně přesvědčil srdce ... A rozloučit se po 9 měsících během pár hodin s tím vším.... Zkrátka tohle bude stát ještě spoustu slz :-(
Omlouvám se všem, kteří dočetli až sem.... Nějak to muselo ven....
tak jsem zamáčkla slzu... přesně jsi vystihla to, co se odehrávalo v mé hlavě, den před odjezdem do porodnice... na holky jsem se moc těšila, byla jsem zvědavá atd... ale tak nějak jsem si uvědomovala, že končí to, co bylo jenom "naše"... moje a holek... naše tiché rozmlouvání, hlazení a šimrání toho co se zrovna někde vypoulilo atd... ta "pupeční šňůra" je mrcha :-)) ale víš co? ona tam beztak zůstane, i když jí přestřihnou... a snad i časem sílí... aspoň já mám ten pocit... Přeju krásné a pohodové poslední dny/týdny s bříškem, užívej si to jak jen to jde... Mufi P.S.: já ještě cca půl roku po porodu se ohejbala jako s břichem a hodně dlouho se mi stávalo, že jsem si držela nebo hladila břicho... ;-)
OdpovědětVymazat