Hlásíme se....

... po delší odmlce, během které se toho událo docela hodně.

Cipísek si odbyl druhou (a hurá, poslední) kontrolu kyčlí, víckrát nemusíme, všechno je v pořádku :-)

Včera jsme byli taky na kontrole na kardiologii, Kryštůfkovi kromě UTZ natočili i EKG a pan dr. vypadal spokojeně, takže nás taky propustil a kontrola jen v případě, kdy by se například v případě nemoci objevil nějaký šelest nebo něco podobného... Ulevilo se mi, i když přiznávám, že tady jsem s jiným výsledkem ani nepočítala a kontrolu brala jen jako formalitu.

Dál poctivě cvičíme 2 cviky Vojtovky, měli bychom 4 krát denně, ale je fakt, že ve vedrech, která nás poslední dny trápí, je Kryštůfek spavější a unavenější, takže maličko "švindlujeme" a stíháme jen 3x.
Samozřejmě, stejně jako většina dětí, cipísek u cvičení ječí, jako postřelený jelen, ale dobrou známkou toho, že to není o bolesti, ale nepohodlí a omezování pohybu, je to, že jakmile docvičíme, je schopný se na nás během lusknutí prstů tlemit od ucha k uchu.
Sestřička je z jeho pokroků spokojená.

Donedávna ale nebyla mamka, takže si prošla pár doooost hnusnýma depkama, když týden po týdnu viděla, jak poctivě dřeme a hlavička pořád nic, při "trakčním testu" (miminko na zádech se lehce potáhne za ručky a hlavička musí jít vodorovně s tělem nahoru, nezůstat viset dolů) cipísek pořád nic...

Když jsem to zmínila před sestřičkou, snažila se mě uklidnit, že je klidně dost dobře možné, že prcek bude tu šíji mít slabší pořád a tenhle test třeba nikdy nezvládne, ale nemusí to mít vliv na další vývoj... Dokonce mi tvrdila, že přesně rozumí mým pocitům a obavám, protože samotné se jí narodila přidušená holčička, která měla zakrvácené oční pozadí a měsíc neviděla.... A naprosto vystihla pocity, které mnou po nocích cloumají, zatím co jiné maminky se můžou chlubit, co už jejich dětičky umí a zvládají, já mám v hlavě jen kdy a ke kterému doktoru ještě musíme...

Umocněno tím, že všude v okolí se rodí samé krásné, hodné a hlavně zdravé dětičky, bezproblémovými pár hodin trvajícími porody, místo čehož my jsme dospěli ke skóru:
15% lidí se léčí s neplodností
0,2 - 0,4% (cca 200-400 dětí ročně ze 100 tisíc narozených) se potýkají se stejným průšvihem, jako Kryštofek
a dodatečně jsem ještě zjistila při čtení časopisu Maminka při jedné z posledních radostí, která mi zbyla (v horké vaně), že právě číslo, které jsem měla v porodnici, se věnovalo v článku "Chladem do života" hypotermii u dětí, které prodělaly u porodu závažnou komplikaci přidušení .... No řekněte, jaká je pravděpodobnost tohohle ??? :-o

tohle všechno už prostě bylo moc... Proč se tohle všechno musí stát právě mně a nemůžu mít ani tu maličkou špetku štěstí, že po nekonečném 5 let trvajícím čekání na ten maličký zázrak, si aspoň můžu užívat krásné zdravé miminko ??

Vylepšily to ale 2 probdělé a proslzené noci a následná cipískova odměna v podobě (snad správně) zvládnutého trakčního testu :-)

Takže už jsem zase plná optimismu a víry, že všechno to jeho "natahování na skřipec" a "mučení" má smysl :-)